Vzhledem k tomu, že jsme Střední Ameriku ještě nenavštívili, byla to jasná volba. Začali jsme v Dominikánské republice, kde jsme strávili měsíc. Rozhodli jsme se zůstat v městečku Las Terrenas na poloostrově Samaná a nemohli jsme udělat lépe. Tento poloostrov nabízí kilometry pláží s bílým pískem, tyrkysovým mořem a palmami jako z katalogu. Nejlepší na tom všem bylo, že jsme na těch krásných plážích byli skoro sami.

V polovině listopadu jsme se přesunuli do Kostariky, kde jsme první dva týdny strávili hledáním auta. Najít vhodné auto pro šestičlennou rodinu, která s sebou táhne dvojkočárek a kola, byl oříšek, ale podařilo se nám to. Nadšení, že máme nové auto, jsme vyrazili ze San José, hlavního města Kostariky, objevovat krásnou přírodu a pláže s černým pískem a džunglí v okolí města Uvita. Kostarika má krásnou přírodu. Poloostrov Osa je domovem národního parku Corcovado, kde biodiverzita ptáků a rostlin patří k největším na Zemi. Nenechali jsme si ujít ani vodopády, sopku Arenal a termální prameny v okolí.

Naší třetí zemí byla Panama. Pár dní jsme strávili na souostroví Bocas del Toro, kde jsme žili v džungli a ráno nás probudil řev vřešťanů, auto nám zapadlo v džungli při silné bouřce a my šnorchlovali na krásné pláži s hvězdicemi. Abychom se zchladili, vydali jsme se na nejvyšší kopec v zemi, nedaleko městečka Bouquete. Podhorské vesničky a městečka jsou skvělým místem, kde můžete zažít autentický život místních obyvatel.

Nikaragua nás chytla za srdce. Atmosféru města dokreslil náš úžasný koloniální dům, který jsme si pronajali v Granadě a který byl postaven ve stejném stylu. Navštívili jsme také sopku Masaya, kde se můžete podívat přímo do kráteru a vidět lávu. Nechyběla ani plavba po jezeře Cocibolca. Manžel si nemohl nechat ujít výšlap na Mogotón, nejvyšší kopec v zemi.

Hondurasem jsme pouze projížděli a strávili tam pouze jednu noc, protože dlouhodobě patří k nejnebezpečnějším zemím Střední Ameriky - a ani aktuální zprávy nebyly příliš příznivé, chtěli jsme riziko minimalizovat. Zažili jsme to na vlastní kůži, když nás jednoho večera na hřišti obtěžoval mladý muž.

V San Salvadoru jsme zůstali déle a udělali jsme dobře. Poprvé jsem si vyzkoušela surfování na plážích Tichého oceánu. Také jsem se vydala na nejvyšší sopku v zemi, Santa Anu. Šli jsme po stezce květin. Můj manžel vylezl na nejvyšší kopec - Cerro Las Milas, zatímco já a děti jsme si užívali pobyt v chatě uprostřed sopek.

Největším překvapením byla Guatemala. Měli jsme štěstí a strávili jsme tam Velikonoce, které Guatemalci slaví velkolepě. Každý den během Svatého týdne se konala majestátní procesí. Antigua, jezero Atitlán nebo Tikal jsou místa, která stojí za to vidět. Pro mě ale byla největším vrcholem noc na sopce Acatenango, kde můžete pozorovat chrlení lávy na sousední sopku Fuego. Můj zážitek byl umocněn tím, že jsem tam byla přes noc sama bez dětí, poprvé od narození dvojčat.

Poté jsme se přesunuli do Belize, kde jsme si prohlédli mayské památky Xunantunich a seznámili se s životem mennonitů.

Naší poslední zemí bylo Mexiko. Příjemně nás překvapila laguna Bacalar se svými sedmi modrými barvami. Užili jsme si rodinnou projížďku na kolech po Playa del Carmen, poznali mayské a mexické tance a nakonec jsme si odpočinuli v Tulumu. Manžel si nenechal ujít nejvyšší kopec v zemi - Pico de Orizaba.

Po sedmi měsících na cestách jsme se vrátili domů šťastní a plní zážitků. Nejvíce jsme si na této cestě cenili společně stráveného času, který se už nikdy nebude opakovat. Nechtěli jsme čekat, až si začneme užívat života, až děti vyrostou. Tento čas je pro nás kouzelný, vážíme si ho a víme, že děti rychle vyrostou. Proto jsem se rozhodla dát si tu práci a vyrobit nám krásný dárek - fotoknihu, kterou pak můžeme s dětmi kdykoli během chladných dnů listovat a vzpomínat na společné zážitky.

Zde je několik mých tipů, jak vytvořit fotoknihu

Vzhledem k tomu, že většinu fotografií pořizuji mobilním telefonem, je pro mě naprosto nejjednodušší udělat celou knihu na telefonu. Proto jsem si stáhla aplikaci od CEWE a ve volném čase zhmotnila naše vzpomínky. Dělat CEWE FOTOKNIHU v chytrém telefonu je skvělé i v tom, že mám telefon vždy po ruce a nemusím si na tvorbu knihy vyhrazovat zvláštní čas na počítači. Což se se čtyřmi malými dětmi hledá hůř.

Když jsem měl všechny fotografie nahrané ve fotoknize, provedla jsem konečné úpravy a popisky na svém notebooku. Výhodou je, že CEWE má cloudové řešení, takže jsem jednoduše nahrála rozpracovanou knihu z aplikace pro chytré telefony do CEWE myPhotos. Pozor, fotoknihu ukládejte do cloudu průběžně, protože pokud to uděláte najednou, nemusí se to kvůli velkému množství snímků podařit.

Vybrala jsem si styl Modern Grey. Rozložení fotografií se mi líbilo. Myslela jsem také na to, že většina mých fotografií je pořízena na výšku.

Zdálo by se, že po osmi měsících na cestách a 15 000 fotografiích v mém telefonu bude příprava knihy trvat dlouho. To však nemusí být vůbec pravda. Právě díky tomu, že fotky průběžně upravuji (ano, instagram mě v tom značně motivuje).