Velká gratulace k vaší výhře, zasloužíte si ji! Fotka je výjimečná a nás by zajímal příběh skrytý za fotkou.

Fotka vznikla na našem tradičním rodinném povánočním výletu do zoo Lešná. Pár týdnů před tím jsem viděla přednášku od jednoho předního českého fotografa, kdy popisoval, jak vyzrát na ostré polední slunce pomocí podexpozice a já si tuto techniku chtěla vyzkoušet. Zároveň se mi moc líbil tento zoborožec, a ještě jsem ho vyfoceného neměla. Problém byl ale v tom, že byl ve vnitřní expozici osvětlené LED zářivkami. Právě těchto světel jsem chtěla využít, počkala až přiletí na větvičku přímo pod světlem a snímek podexponovala do míry, kdy už byla vidět jen silueta ptáka.

O Vánocích se mi tahle fotka již celkem povedla, ale kvůli výrazným proužkům způsobenými LED světly to nebylo ono. O 2 měsíce později jsem tak fotku znovu zopakovala, proužky tam byly sice stále, ale upravila jsem kompozici, aby tam byl co nejmenší vliv těchto proužků, a také už jsem uměla s nimi lépe pracovat.

Je třeba takovou fotku plánovat? Nebo šlo o náhodu?

V tomhle případě šlo spíše o shodu náhod, že jsem před nedávnou dobou viděla zmíněnou přednášku a chtěla jsem si tento trik vyzkoušet a zároveň se mi naskytla tahle možnost práce se světlem. V zoo jde u mě spíše o náhody a když plánuju, tak jen, kde je zrovna nějaké mládě. Plánování používám spíše u wildlife nebo makro fotografie, kdy ráda říkám, že čím víc člověk o objektu ví, tím líp.

Patříte do kategorie Young Talent, kdy jste poprvé vzala foťák do ruky?

To mi bylo zhruba 10, kdy mi rodiče pořídili takový ten dětský červený foťák. Hrozně mě to bavilo už tehdy. Pak mi dali starou zrcadlovku, kterou používali na focení dovolené. Ta měla tehdy ještě omezený počet fotek, které může udělat, takže po nějaké době odešla. Pak jsem foťák vzala do ruky znovu v nějakých 18 letech, kdy jsem si prosadila, že opravdu fotit chci a pořídila jsem si bezzrcadlovku a začala se focení věnovat pořádně, s rozmyslem, a ne žádným náhodným cvakáním.

Co nebo koho nejradši fotíte?

Ze všeho nejraději mám focení v přírodě, především v lese, kde se soustředím hlavně na makro. Příležitostně ale fotím i akce u nás ve škole nebo v naší obci.

Máte nějaký vtipný zážitek při focení, na který ráda vzpomínáte?

Nejvtipnější okamžik asi nastal jeden den ve škole, kdy mi večer přišla zpráva od spolužáka, že jim vypadl fotograf na zábavu, jestli náhodou nemám u sebe foťák a nepřišla bych akci nafotit. Já foťák sice měla, ale k němu jen objektiv 100-400 mm s clonou f/8. Vzhledem k tomu, že akce se konala v budově a úplné tmě, to byla ideální sestava. Kupodivu jsem ten večer nějak zvládla a vznikly z toho zajímavé momentky, ale drobný problém nastal, když přišel čas na skupinové fotky a já musela jít na druhou stranu místnosti, aby se mi do záběru všichni vešli.

Kde čerpáte inspiraci?

Inspirací je mi příroda jako taková. Snažím se ji zachytit takovou, jaká doopravdy je. Někdy si i při svém studiu představuji, jak by se dala nějaká informace nebo druh v lese přenést do fotky. Sleduji ale samozřejmě práce spousty fotografů. Když mám chvilku času, tak si pouštím různá videa o kompozici, postprocesu nebo jen sleduju, jak ostatní nad fotkami přemýšlí.

Používáte na editaci a úpravu fotek nějaký program? A pokud ano, který konkrétně a jak moc fotky upravujete?

Jelikož jsem poměrně velký perfekcionista, tak fotky rozhodně ještě upravuji. Navíc mi připadá, že správná úprava dokáže fotce dodat toužený „wow“ efekt nebo jen přidat třešničku na dortu. Pro úpravy používám Photoshop, snažím se to ale s úpravami nepřehánět, aby byl na fotce zachován realistický vzhled. Nejdelší dobu většinou zabere focus stacking. Pokud se ale pustím do nějaké více umělecké fotky, tak nad ní dokážu sedět i přes hodinu.

Poradíte ostatním, jak cvaknout vítěznou fotku?

Na to, jak vítěznou fotku pořídit, si asi každý musí přijít sám, každému totiž vyhovuje jiný styl focení. Poradit ale můžu s tím, jak podle mého vypadá a co obsahuje vítězná fotka. Jednak by měla být technicky dobře zpracovaná, což nemusí znamenat dokonalou ostrost, ale třeba zajímavou práci se světlem nebo netradičním použitím času. Každá fotka by také v sobě měla mít něco jedinečného, neobvyklého nebo vzbuzovat nějakou emoci, ať už jde o chování zvířat nebo západ slunce.

Čemu se chcete v budoucnu věnovat? Co je váš sen?

Chtěla bych co nejvíce spojit svůj studijní obor lesnictví a fotografii, takže se snažím věnovat naší české přírodě. Ve svých fotkách se snažím o co největší propojení s přírodou a ráda bych ukázala, jak nádherné lesy v naší zemi máme. Jedná se opravdu o nezaměnitelné a dle mého názoru poměrně nedoceněné lesy a chtěla bych o tom ubezpečit co největší počet lidí, aby i oni sami mohli vidět, co všechno u nás v lese žije nebo roste. Je totiž škoda myslet si, že máme nejhorší lesy v Evropě (což bohužel je častý názor) a že v nich kvůli hospodaření nic neroste. Opak je totiž pravdou. Stačí se jen dívat.

Víte, že můžete do soutěže přihlásit až 100 fotek. Zvýšíte své šance tak, že přihlásíte každý měsíc pár fotek? Budete soutěžit i dál?

Popravdě řečeno, jsem do soutěže poslala pár fotek, jen tak aby se neřeklo, protože jsem vůbec nepředpokládala, že mám nějaké šance na výhru. Pak jsem dokonce i zapomněla, že jsem tam fotky poslala a závěrem mě čekalo milé překvapení. Už jsem se tedy napravila a přihlásila nějakých 25 fotek a postupně ještě nějaké přidám.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme spoustu dalších fotografických úspěchů!